Eliška a Lenka Růžičkovi

12. listopadu jsme celá rodina, dokonce i s babičkou, doprovodili Elišku na školkový lampiónový průvod. Holky se teple oblékly, uchopily lampióny a vrazili jsme. Lenku po chvilce nebavilo sedět v kočárku, tedy trasu průvodu od školky do školky přes Centrální park absolvovala pěšky. Kočár i lampión nakonec zůstal babičce a Lenka vytvořila samostatnou jednotku. Eliška si ho poctivě nesla celou cestu. Ve školce se připojila k partě dětí ze své třídy a absolvovala malého bobříka odvahy na školkové zahradě a přinesla si nalezené bonbóny. Poté byli vpuštěni do areálu školky i rodiče a spolu s dětmi se účastnili připraveného hodování.

Tatínkovi se podařilo Elišku spolu s Viktorkou vyfotit. Dokonce i Lenka zapózovala.

Lenka už bez problémů rozeznává, co smí a co nesmí. Také se podle toho chová. Často vymýšlí různé lumpačiny a lotroviny, které ihned vykoná (jako je lezení po křeslech a po stolech) a pak se rozhlíží s vítězným úsměvem na tváři, zda je středem pozornosti a co na to přítomní dospělí.

Prodloužený říjnový víkend se Lenka poprvé zúčastnila výlovu rybníka u strejdy na Štilečku. Byla u vytržení z „by“ (ryby) a celé dopoledne jenom koukala na okolní frmol. Dokonce ani nezaplakala při pocákání od nespokojených amurů a kaprů.

Zapomněla také na nepříjemnou bolest, která doprovází růst zoubků – na světlo se klube trojka vpravo dole jako třináctý zub v pořadí a vypadá to, že další na sebe nenechají dlouho čekat. Stejně jako na sebe nenechávají čekat časté záchvaty vzteku a vzdoru doprovázené ječením, dupáním, kopáním, kousáním setry i rodičů a pokusy o inzultaci přítomných, pokud není vše dle jejího. Pochvalu jí však musím, udělit za vývoj mluveného slova – již umí krásně vyslovit tati, mami, Eli či pití nebo hami. Přestává postupně mluvit ve slabikách a pokouší se o celá slova, někdy i slovní spojení jako třeba: mama hyjé a natáhne ručičky – pro neznalé překládám: maminko, na koně. Začíná opakovat vše, co slyší, někdy značně zkomoleně.

Nejoblíbenější hračkou se stal telefon. Lenka si ho odborně přiloží k oušku a velice důležitě začne telefonovat „babi“, „dede“, „čičí“ nebo „ma“.

Ještě než jsme stihli zveřejnit zápisek ze října, nalezla jsem Lence v pusince druhou trojku, tentokrát trojka vpravo nahoře.

Eliška ke svým aktivitám (aerobik a angličtina) ještě přidala účast ve výtvarném kroužku v Krtcích. Přikládám fotky přímo ze školky, kdy Eliška vybírá materiál na svoji panenku z přírodnin, jejíž konečnou podobu vidíte na dalším obrázku.

Podzimního sluníčka si užíváme u babičky a dědy v Nových Dvorech. První listopadový víkend všichni vydatně pomáhali s montováním čističky odpadních vod a uváděním do provozu spolu s novou studnou. Jediný pád do výkopu absolvovala Lenka, ale při pádu dokázala řízek držet tak, že se země ani nedotkl kouskem a po vylovení a krátkém pláči mohla spokojeně pokračovat v jídle.

Víkend děcka završila hrou na pohádku „O řepě“. Děti pomáhaly babičce vytahovat ze země burínu a gigant kedlubny. Holky byly statečné a šikovné. Lenka se při práci tvářila velice zarputile, při vytahávání jí musela pomáhat babička a vše skončila usazením na zadek. Eliška pomoc nikoho nepotřebovala, ale vybírala si ty největší výpěstky a téměř každé vytažení skončilo usazením na zadek stejně jako u sestřičky.

5. října Eliška oslavila svůj svátek. A oslavy to byly neobyčejné. Eliška měla svoji zaseklou náladu, což znamená, že se s nikým nebavila, obtáčela se okolo mámy a došlo to tak daleko, že odmítala dárky. Dárek od strejdy Milana a tety Zdeny si vyzvedla s třídenním zpožděním, a to jen díky tomu, že poštou konečně přišel dárek od rodičů. Když dárek, kde byla stavebnice, otevřela, pronesla: „Děkuji, ale já jsem chtěla koloběžku!.“ Větší radost ukázala z rukavic na kolo. Běhala s nimi celý večer na rukách a v pátek si je oblékla na cestou autem do Dvorů, aby se na ně náhodou nezapomnělo. Velkou radost měla také z obrázku a čokolády, kterou si přinesla od Viktorky po hodině angličtiny. Tentokrát měla službu teta Monika (maminka Viktorky) a Eliška místo o angličtině vyprávěla o tom, co holkám prováděl Bertík (Viktorčin bratr) při společném cestování.

Z Lenky se nám stává komunikativní tvoreček. Umí napodobit velké množství zvířat, do svého slovníku zařadila další slova jako „gu“ - jogurt, „ma“ – maso, „papat“, „me“ – medicína“, „bimbo“ – pití. Místo plínky často používá nočník a už se jí podařilo několikrát použít záchod, což vyjadřovala hlasitým smíchem. Bravurně se naučila jezdit na odstrkovací motorce, ale do kopce jí jezdit nebaví. Raději se otočí a uhání zpět po rovince. Díky svým pohybovým zábavám máme problémy s kočárkem, nerada v něm sedí. Neustále má snahu opustit palubu. Problémy se spaním pokračují. Spinkat se jí prostě nechce a když se podaří ji konečně uspat, pak se klidně každou hodinku budí.

Eliška se školkou začátkem října absolvovala výlet na zámek Libochovice, kde společně s ostatními dětmi hledala princeznu. S rodiči, Lenkou a ostatními kamarády (Hedvička, Jonáš, Anička a Kačenka) o víkendu navštívila labyrintárium na zámku Loučeň. Eliška poctivě absolvovala všechny labyrinty. Nejvíce se jí líbilo buxusové a kamenové. Lenka byla nadšená z pískového. Pobíhala z jedné strany na druhou bez ohledu na vyznačenou cestu. Také jsme jí nemohli dostat z palisádového bludiště, kde se líbily vyřezávané sochy ptáků.

Společný nedělní výlet jsme ukončili návštěvou u Pospíchalů v Poděbradech. Obě holky vyzkoušely Jonášovi hračky, hlavně bagry a traktory. Lenka se povozila ve vajíčku, jako Eliška před 4 lety.

Začátkem září jsme se celá rodina vypravili na odloženou letní dovolenou na řecký ostrov Lesbos (neboli Lesvos, jak říkají místní obyvatelé). Přípravy na dovolenou však byly poznamenány nemilou událostí. 1.září nám umřela prababička za Štilečku (v řeči Eliška: “babička od Bona”).

Bydleli jsme v apartmánech Prime v turistickém městečku Anaxos na severu ostrova. Samozřejmě s bazénem v bezprostřední blízkosti u moře. První Lenčino seznámení s mořem bylo rychlé a přesvědčivé. Lenka po prvních nesmělých krocích po pláži udělala jeden velký krok a i v oblečení se přesvědčila, že mořská voda je skutečně slaná. Dovolené užívala, plavala bez jediného zaváhání jak v moři tak v bazénu, kam samozřejmě skákala. Museli jsme být s tatínkem neustále ve střehu a hlídat ji, zda se zrovna nerozhodla nějaký ten skok uskutečnit při cestách okolo bazénu. Překvapením bylo chování Elišky, která si na předchozích dovolených užívala vody. Letos se odmítala v moři koupat s tím, že jí ublíží mořské ryby či jiné mořské potvůrky. Moře se přestala bát až posledních pár dní, kdy mi i navrhla, že se bude učit plavat bez ničeho. Což se jí moc nedaří a máme spíše než plavčíka malou ponorku.

V Řecku jsme si půjčili na 4 dny auto, malého žlutého Huyndai Athose. Díky jeho pár koňským silám se nám podařilo zdolat nejvyšší bod ostrova 968 m n.m. vysoký Olymbos, navštívit rezervaci zkamenělý les, hlavní město Mytiliny, Molyvos - městečko složené výhradně z kamenných domů a zapsané na listině Unesco a další malebné kouty ostrova. Holky byly nadšené návštěvou přímořského střediska Skala Sikaminia, kde jsme poobědvali v přístavní taverně, která,jako i všechny okolní taverny, byla plná loudících koček. Lenka se po celou dobu oběda snažila skočit do moře a pochytat rybičky hrající si v okolí zakotvených lodí.

Kromě pěších podvečerních prohlídek po Anaxosu a okolí, kde holky vyhledávaly všudy přítomné zvířectvo (kozy, ovce, osly, koně či krávu a seznámily se s mulou), jsme podnikli pěší výlet do několik kilometrů vzdáleného střediska Petra. Cestou po pobřeží jsme museli s kočárem zdolat i přírodní nástrahy.

Počasí nám přálo, prožili jsme hezkou letní slunečnou dovolenou s teplotami okolo 30 stupňů. O to horší byl návrat do Čech, kde nás přivítalo pouhých 8 stupňů, déšť a mraky.

Eliška si z návalu radosti a únavy z dovolené a letu šoupla svůj záchvat vzteku, který tentokrát nebyl uhašen ani dvěma studenými sprchami a vztekání doplňované dupáním jí vydrželo přes 20 minut. Po dni aklimatizace pak vyrazila ve čtvrtek konečně do školky. Opět navštěvuje Ježky a jako značka je motýlek.

Lenka si společně se mnou o prvním podovolenkovém víkednu užila střevní chřipku. Lence musím vyseknout poklonu. Začíná se nám hezka rozpovídávat. Hodně slovíček vyslovuje pouze prvními slabikami, začala už vyslovovat celá slova. Samozřejmě velice důležitá jako je bombon či brýle nebo dřevo. A Elišce už neříká E ale Eji.

Eliška překvapila tatínka o dovolené tím, že mu přinesla vlaastnoručně podepsaný výkres! Podpis měl jen jednu drobnou vadu – byl psán zprava doleva a písmena byla zrcadlově obrácena.

Prázdniny utekly jako voda. Vody si holky ještě užily v bazénu u tety Jitky na zahradě. Lenka nedala jinak než, že musela do velkého bazénu. Oblékla kruh a proplavávala se po celém bazénu. Což bylo trošku náročné na hlídání. Zásadně plavala na druhou stranu než kde jsem hlídala, nebo si plavala uprostřed, kam na ni nikdo nedosáhla.

Eliška mne překvapila tím, že si jedno odpoledne sedla, vzala prospekt cestovní kanceláře a začala číst. Bez zaškobrnutí přečetla malými tiskacími písmenky “zima”, u slova “jaro” se pouze zeptala na j: “Co je to za písmenko s fajfkou dolů?”. Také se během prázdnin začala učit s Péťou násobilku, bez problémů určí správný výsledem pro 7x7 či 6x6 a i 5x5 zvládá. Lenka na veškeré početní příklady odpovídá či, což značí tři. Takže zná správné výsledky na příklady typu 3x1, 2+1 nebo 4-1.

U babičky holky obíhají dokola všechna možná zvířátka. Rády si hladí a chovají koťátka, u králíků nejdříve ochutnají chléb, který jim občas i vrátí, Lenka svým neustálým kša odhání slepice i s kohoutem. Několikrát denně chodíme krmit ovečky, cestou si popovídají se svým kamarádem koněm Cézarem a nesmíme zapomenout navštívit telátka v kravíně, kde mají již své oblíbence.

Nesmím zapomenout na Maxe, který je první tvor, kterého Lenka touží vidět téměř ihned po probuzení. Max je však v současnosti trošku v nelibosti u Elišky. Eliška se učí jezdit na trávě na velkém kole, ze kterého nedosáhne na zem. Při jedné z jízd ji Max jednoduše sestřelil. Posledním srpnem prázdniny pro naši rodinu ještě nekončí, začátkem září odlétáme na společnou rodinou dovolenou do Řecka na ostrov Lesbos, kde si budeme užívat sluníčka, vody, výletů a hlavně holčiček.