Eliška a Lenka Růžičkovi

Letošní rok jsme začali netradičně. Maminka začala chodit na poloviční úvazek opět do práce a hned první pracovní den se jí neodcházelo lehce. Obě holky byly nemocné. Tak si hned teta hlídací vyzkoušela, jaké je hlídat dva malé marody. Musíme jí pochválit vše zvládla na jedničku.

Eliška se brzy z kašle a rýmy vyléčila i díky tomu, že zůstala část týdne u babičky a dědy na venkově. Hned po návratu do Prahy s tatínkem vyrazili koupit lyže. Nákup byl úspěšný, tak máme doma navíc další pár lyží, lyžáky a samozřejmě nesmíme zapomenout na helmu i s kuklou místo čepice. Všichni jsme zvědavi, jak se Eliška postaví k trénování sjezdového lyžování poslední týden v lednu, kdy celá rodina vyrážíme na týdenní dovolenou do Krušných hor. Zatím, pokud počasí dovolí, se zdokonaluje v bruslení. Ale je vidět, že už se i s Lenkou obě těší na léto, z nedostatku činnosti si obě začaly zkoušet sluneční brýle.

Eliška ve školce dostala první pochvalu, že je hodná holčička. Musím přiznat, že i já jsem občas překvapena, jak je hodná i doma, ale na druhou stranu, dny, kdy je z ní malá zlobilka, stále z repertoáru nevymizely, stejně jako ošklivé kousání nehtů.

U Lenky se nemoc nepodařilo zvládnout domácí léčbou, v polovině ledna měla přes noc teploty přes 39, tedy jsme byli nuceni navštívit paní doktorku. Ta nezjistila nic závažného, tak pro jistotu udělala výtěr nosu. Díky chřipce a teplotám jsme vynechali půlroční kontrolu a absolvovali jsme jí společně se sedmiměsíční, na té již byly výsledky výtěru. Paní doktorka nás přivítala slovy, že má Lenka v nose celý školkový zvěřinec a máme antibiotikovou mastičku do nosu. Nesmím zapomenout zapsat míry a váhy, jak jsem slíbila při minulém, ještě loňském, zápisu. V sedmi měsících váží 6,95 kg a měří 68 cm. V porovnání s ostatními mnohem mladšími miminky, přítomnými u lékaře, skutečně míry nic moc. Díky tomu asi také paní doktorka připsala do zdravotního průkazu poznámku drobnější.

Lenička díky své nízké váze však zvládá bez problémů pohybově své tělo. Lezení stále ještě provozuje dozadu, ale již pochopila, na co asi má nožky. Kdykoliv může, místo do sedu jde rovnou do stoje. Tatínek jí začal říkat Stojan Stojkovič. V polovině ledna se bez pomoci sama snažila zvednou, oporou jí byl pouze skákací oslík, ale nějak to ještě neustála a plácla s sebou zpět mezi hračky.

Také se začala rozvíjet řeč. Zpočátku se její nedokonalé zvuky daly rozlišit jako „bába blbá“, což nepotěšilo babičky a hlavně hlídací tetu, kterou těmito slabikami častovala téměř při každém oblékání. V současnosti již začíná zkoušet další slabiky typu "mama, "ele", "pepe". Z Leničky se také po vzoru Elišky stává večerníčkový maniak. Je jí zatím jedno, jaký večerníček dávají, ale nesmí zapomenout shlédnout úvodní a konečnou znělku. Při prvních obrázcích se jí na tváři rozprostře krásný a spokojený úsměv.

Letošní vánoce byly opravdu veselé a celkem pokojné, i když trošku nabité. Nejkrásnějším dárečkem byla pod ozdobeným stromečkem naše malá děvčata.

Nejdříve jsme oslavovali v Praze v neděli s babičkou a dědou Růžičkovými a rodinou strejdy Milana. Letošní rok jsme totiž Štědrý den trávili ve Dvorech. Myslela jsem, že bude těžké Elišce vysvětlit, proč má dvakrát dárky (nakonec třikrát, protože Ježíšek ještě nechal dárečky 25.12. u Pavla a Veroniky), ale viditelně jí to nevzrušovalo. Hlavně, že pokaždé dostala spoustu dárečků a mohla rozdávat a trhat obaly.

V Praze všechny dárečky rozdala sama a nikdo jí nemusel ani radit, komu má co dát. Sama si to přečetla. Největší radost měla z dalších dílků stavebnice Žako, takže nyní lze už najednou postavit nejen domeček, ale i garáže a chlívky pro zvířátka. Se stavebnicí po celý večer zaměstnávala pro tentokrát sestřenici Lucku, protože Radek onemocněl a raději se kamarádil s antibiotiky.

Ve Dvorech si užívala onen pravý Štědrý večer. Ježíšek přinesl ozdobený stromeček a pod ním velkou hromadu dárků. Celý podvečer Eliška vydržela do pokoje nejít, aby ho náhodou nevyplašila. Po večeři, kterou celou a bez řečí snědla vešla do pokoje a očička jí jen zářila. Opět veškeré dárky sama rozdala, jen měla trošku chaos mezi dárky pro Péťu a Pavla, oba začínají na P. Tatínek jí vysvětlil, že se v tomto případě musí koukat na další písmena a rozlišovat E a A. Potom už jí rozdávání nedělalo problémy. Všechny dárečky rozdala! Škoda jen, že nelze vypsat veškeré humorné poznámky, které při tom pronášela. A že jsme se nasmáli a často se divili, kde na ty kecy přišla a jak jí to vůbec mohlo napadnout. Nejdříve pomohla rozbalit dárečky Lence. Lence se líbila barevná světýlka na stromečku a to, že mohla muchlat papíry a cucat mašličky. Jinak vánoce prožívala asi jako každý jiný den.

Eliška potom pomáhala s trháním obalů ostatním. Své dárečky rozbalila naposledy a jásala nad hračkami i oblečením. Večer nás čekala módní přehlídka, každý kousek si musela vyzkoušet. Po rozbalení si stoupla k oknu a zakřičela, že děkuje Ježíškovi za dárečky, maminka, tatínek, babička, děda, Pavel i Lenka také. A nezapomněla mu připomenout, že má přijít příští rok zase a opět přinést dárečky. Večer jsme jí nemohli zahnat do postele a vůbec nemohla usnout. A ráno jí čekalo rozbalování dárečků u Pavla a Veroniky, tam Ježíšek přišel pozdě v noci, nějak to přes den nestihl...

Letošní vánoce nebyly sice na blátě, ale o sněhu se také nedalo mluvit. Ale mráz vše vynahradil. Celá krajina byla bílá jinovatkou a nechalo se trávit celé dny hrami na ledě. Eliška vyzkoušela, že na ledě to skutečně klouže a pádů bylo nepočítaně. Ani hokejka, se kterou se snažila s Pavlem a tatínkem hrát hokej, jí k velké stabilitě nepomohla. Tak se nakonec chopila prohrnovadla.

Z tatínka se ještě po vánocích stal ježíšek a Elišce koupil její první brusle. Bílé, se zoubky, posunovací na několik velikostí. To bylo radosti, když tatínek zavolal, že je má. Eliška všem oznamovala, že má brusle a že bude bruslit. V pátek odpoledne při prvním pokusu jsme si mysleli že je to vyhozená investice. Eliška byla jako brambora, pokud by jí tatínek nedržel, pak by byla stále na zemi. Díky tatínkově vydatné pomoci spíše visela ve vzduchu. V sobotu dopoledne, než maminka stihla nazout brusle Péťovi, Eliška vyrazila na led sama. Jaké bylo překvapení, že držela rovnováhu a začala se sama posunovat po kluzké ploše. Odpoledne již to byla krasobruslařka, bez pomoci sama přejela přes celý rybník. Za ruku s maminkou již bruslila jako velká holka, i když občas s nějakým pádem. Za zvládnutí této sportovní disciplíny mají s maminkou na léto slíbené kolečkové brusle! Tak uvidíme, jak budou obě zdatné při nácviku i tohoto sportu. Tatínek nesmí zapomenout koupit nějaké ty chrániče - pro obě.

Nesmíme zapomenout také napsat, že po půl roce se u babičky a dědy objevil Péťa. Eliška mu pomáhala s rozbalováním dárků a měla oči i čas jen pro něj. Péťa se pomalu seznamoval s Leničkou, kterou naposledy viděl, když jí byl pouhý měsíc. Nakonec se nám podařilo všechna tři vnoučata babičky a dědy ze Dvorů vyfotit hezky společně.

Jak ten čas tak neuvěřitelně letí! Lenka už je tu s námi celých 6 měsíců. Za tu dobu se již naučila spoustu nového, krásně sedí bez opory a pomoci, otáčí se na všechny světové strany a začínají první pokusy a snahy o lezení. Sice je to spíše plazení se jako had po bříšku navíc stylem rak - dozadu. Škoda, že z obrázků není vidět barva nově narostlého vlasového porostu barvy mědi, prý po tatínkovi.

Tatínek jí v současnosti říká Ušoplesk pizizubka. Maminka s Eliškou pro Lenku vymyslely jinou přezdívku – Pižďucha. Proč? To ani ony sami nevědí... Nesmím zapomenout zapsat, že se na denní světlo dere druhý spodní zub.

Váhy a míry dosažené v půlroce budeme prezentovat až po 3. lednu 2008, kdy je Lenka pozvána na další pravidelnou kontrolu spojenou s dalším očkováním.

Následují obrázky ukázky sezení, pasení koníků a nového stylu posunování, které v současnosti předchází lezení.

Stále ale od prvních dnů života řešíme otázku spánku. Celý půlrok má Lenka problémy se spinkáním a situace se nezměnila ani po předepsaných homeopatikách na spaní. Pouze jsme se dopracovali k celkem standardnímu režimu. Dopoledne Lenka spí v kočárku dvě hodiny, odpoledne také tak, ale nesmí se s kočárem zastavit. Potom si po večerní kaši zdřímne svých dvacet (delší dobu s pláčem usíná, než potom spí), a pak tráví čas s rodiči tak do půl jedenácté. Po kojení má hodinku na usínání, okolo půlnoci usíná a do ranního probuzení před osmou hodinou máme po dvou hodinách, někdy i kratších časových intervalech, kojení a občasné usínání v maminčině náruči.

A nesmím zapomenout zmínit Lenčin vztek. Jakmile se jí něco nedaří, to je potom vřískotu a vztekání. Podobné kousky ukazuje i na lékařských kontrolách, kde vzteklé vřískání ještě doplňuje křečovitým držením těla, se kterým nelze nic dělat, jen čekat, než svaly povolí.

Eliška si snad již zvykla na přítomnost v kolektivu a většinu času tráví ve školce. Mohla se proto zúčastnit svého prvního výletu s dětmi ze školky autobusem na výstavu betlému do muzea na Karlštejně. Také jí neuniklo vánoční představení v Krtečkách a zdobení školkového vánočního stromečku na zahradě u školky.

Velkou obavu jsme měli, neodnesou-li Elišku 5. prosince čerti. Ale Eliška byla zřejmě hodná. Při návštěvě čerta, Mikuláše a anděla ve školce dostala jako nadílku adventní kalendář s krtkem a jeho kamarády. Trošku dramatičtější to bylo u babičky a dědy ve Dvorech. Tam se ze smečky 4 čertů jeden utrhl a šel na Elišku, ta neskutečně rychle přistála mamince v náručí a ukápla i nějaká slzička. Mikulášovi se dotěrného čerta podařilo odehnat a Eliška si mohla od andělíčka vybrat lízátko - i za Lenku. Jenom Mikuláš, než jí předal nadílku, si postěžoval, že slyšel, že si Eliška kouše nehtíky. Musela slíbit, že už si bude dávat pozor. Pak dostala nadílku, se kterou jí musela pomáhat maminka - tolik toho bylo. Musím Elišku pochválit, že i přes vyplašenost z čerta, nezapomněla za vše Mikuláši i andílkovi hezky poděkovat.

Celý večer si pak sama na čerta hrála a snažila se vystrašit Lenku.

A po Mikuláši se přiblížily vánoce. Eliška jako každoročně pomáhala mamince péci cukroví, nejraději pomáhá s vykrajováním lineckého, kterého se tatínkem oba nacpou, jak poslední dobou Eliška konstatuje.

Také nesměla chybět každoroční návštěva Staroměstského náměstí s vánočním stromečkem a atmosférou. Našli jsme i oblíbená živá zvířátka. Eliška si jako odměnu za výlet poručila nezbytný párek v rohlíku a tatínek se za čas strávený ve frontě obdaroval klobásou a svařeným vínem. Lenka na této akci chyběla, protože jsme šli večer, a také si užívá své první nemoci - rýmy a kašle, takže na nás čekala v teplé náruči babičky doma.

Eliška ve školce vystupovala spolu s ostatními dětmi na školkové vánoční besídce. Za pomoci paní učitelky Andrey přítomným rodičům dětičky předvedly básničky, písničky, koledy a tanečky, které se za své přítomnosti ve školce naučily.

Na besídce se také nechala vyfotit se svojí novou kamarádkou Viktorkou, která teď ve školce nahrazuje při hrách Martina, který je chudáček stále nemocný a školku poslední měsíce nenavštěvuje a čeká ho operace mandlí.

Přesně 21. listopadu maminka objevila díky Lenčinu kousnutí první zub. Lenka kouše od malička stále a vše, ale v současné době je bezpečné se jejím ústům vyhnout. Jedním malým zoubkem dokáže způsobit velkou bolest a obdivuhodné fialové modřiny, třeba na zdroji své obživy, což maminka vůbec nevítá s potěšením.

Na kontrole u paní doktorky byl tentokrát opačný problém, váha ukázala pouze o 350 g více než bylo na kontrole předchozí (tedy 6,450 kg). Myslím, že to bylo způsobeno neustálým průjmem, který jí trápil poslední 3 neděle a nejspíše souvisel s růstem zubu. Přesto paní doktorka usoudila, že by bylo vhodné začít s nemléčnou stravou. Lenka si tak k dopolední snídani střídavě pochutnává na jablíčku, mrkvičce či banánu a k jedné z večeří je jí podávána rýžová kaše. Trénuje už tak na období nového roku, kdy se maminka chystá na poloviční úvazek do práce a o Lenku se dopoledne bude starat Eliščina teta hlídací (stane se z ní Lenčina teta hlídací) - střídavě s babičkou.

Také jsme absolvovali již třetí kontrolu nožiček. Nějak se jí nechtěla vyvinout jadérka, tak jsou již v pořádku, ale na 100% se paní doktorce nelíbila levá nožka, proto nesmíme ve stáří dvou let zapomenout na opětovnou kontrolu. Polikliniky na Budějovické si užíváme. Lenka ji opakovaně navštěvuje kvůli nožičkám (Eliška absolvovala pouze 2 kontroly a vše bylo v pořádku), Eliška zase díky přeočkování TBC (Lenka pouze jedna kontrola, Eli 3 kontroly a 2 přeočkování).

Lenka už si zvykla na ležení na bříšku, otáčení ze zad na bříško jí nedělá žádný problém. A co více, dokáže nekonečné minuty ležet na bříšku a hrát si s hračkami. Občas se jí podaří se otočit zpět na záda, tedy kvůli bezpečnosti byla přemístěna i s hračkami a hrací hrazdičkou na zem na koberec. Tam pak procestuje dlouhé vzdálenosti při snaze dosáhnout na hračku, která se jí líbí.

Pro Elišku se měsíc listopad 2007 stal významným mezníkem v jejím životě. 29. listopadu sama usnula, bez přítomnosti maminky či tatínka. Od tohoto dne stačí již pohádka (střídáme O červené Karkulce, Perníkovou chaloupku a O Elišce) a pohlazení jedním prstíčkem po obličeji a Eliška jako velká holka usíná. Za odměnu si mohla vybrat hračku dle vlastního výběru. Nebylo nic překvapivého, že si vybrala kočku, krásnou bílou plyšovou (asi také jako vzpomínku na jejího kočičího kamaráda Bobíše, který v těchto dnech odešel do "kočičího nebe").