Eliška a Lenka Růžičkovi

Lenka dosáhla věku deseti měsíců s váhou 7,9 kg a výškou 72 cm. Na kontrole byla pochválena, že už je jí konečně kus holky a nemusí se na ni člověk bát sáhnout. Také dostala druhou dávku vakcíny proti zlotřilému pneumokokovi. Před dovršením 10 měsíců začala chodit s držením, spíše zvysoka našlapovat hlavně pravou nohou. Dokonce si občas nechá nazout i botičky, a to jsou pak mohutné nášlapy zvysoka, jak opravdový voják. Pokusy o chůzi jsou doprovázeny rozesmátým obličejem.

Zdá se, že začínají růst další mléčné zoubky. Prožili jsme několik dlouhých probděných nocí doprovázených zvýšenou teplotou a nepříjemnou náladou (maminky). Jinak spaní se snažíme zvládat střídavě s menšími úspěchy. Dokonce jsme zvládli už několikrát i spinkání od půl deváté večer do rána (samozřejmě s několika pauzami na kojení a dlouhým hlazením).

Ve školce obdržela Eliška uspokojivé výsledky logopedického vyšetření: neumí R, Ř a sykavky neupevněny – stav odpovídá věku dítěte, kontrola v 5 letech...

30. dubna ve školce pořádali pálení čarodějnic. Děti mohly přijít převlečené za čarodějnice či kouzelníky. Babička ve spolupráci s dědou Elišce připravili kouzelnický kostým, který si ráno oblékla již na cestu do školky. Před odchodem jí tatínek stihl vyfotit, tak můžete posoudit, jak jsou babička s dědečkem šikovní a jak to Elišce slušelo.

Hned odpoledne jsme se celá rodina zúčastnila stavění Máje a pálení čarodějnic spojeného s opékáním buřtů. Eliška jako svobodná pilně pomáhala se zdobením májky. Opekli jsme si buřtíky a Eliška měla dovoleno se zdržet a nemusela být po večerníčku v posteli.

Víkendové a volné květnové dny Eliška kromě jiného vyplňuje trénováním jízdy na kole bez pomocných koleček. Cestu od babičky ke kravínu zvládá bravurně bez jediného zaškobrtnutí, dokonce i menší kopečky vyšlápne bez pomoci. Jediným problémem zůstává rozjíždění. Při minulých pokusech neuměla zatáčet, dnes již ano. Při předváděcí jízdě pro starší kamarády se chovala jako vyježděný profesionál – hlava vzhůru, na rtech úsměv, krouhání zatáček... Spanilou jízdu zastavil rozježděný terén, ale ani ten neukončil její snažení. Dokonce pád se obešel bez jediné slzičky či vztekání se.

Hned další den se Elišce podařilo nasednout a rozjet se bez pomoci a bylo vyhráno. Hned odpoledne jsme jí s tatínkem a Péťou vzali na její první výlet na kole, ujela a vytlačila celkem 3,33 km, což je trasa okolo rybníka. Cestou musela několikrát odpočívat a vypila celé pitičko, které si zabalila.

Krásné slunečné počasí dokonce umožnilo první jízdy s tatínkem na motorce. Lenka nesmí samozřejmě zaostávat za sestrou a jízdu na motorce vyzkoušela alespoň na sucho na dvoře za bedlivého dozoru tatínka. Eliška jí však na traktoru, který sama řídila, svezla bez problému. Lenka poprvé také zkusila jízdu na kolotoči, na motokáře a poprvé zasedla do písku, který ochutnala a záhy ihned vyprskla.

První jarní den a s ním i Eliščiny 4. narozeniny. Společně jsme je oslavili s medvídkovým dortem se čtyřmi svíčkami. Při porcování dortu asistovala tatínkovi, sama si však nevzala ani kousek dortu, snědla však pacičky, očička a všechny ostatní marcipánové části. Eliška dostala spoustu dárků: knížky, oblečení, hračky – dopravní značky, které dokonce půjčuje i Lence, pouze na semafor nesmí sáhnout.

Své velikonoční prázdniny přijel do Prahy i letos strávit Péťa za doprovodu babičky. Společně s Eliškou a babičkou navštívili dopolední divadelní představení v Divadle Spejbla a Hurvínka. Velikonoční pomlázku si však již oba vykoledovali u babičky a dědy v Nových Dvorech.

Letošní velikonoce s nadílkou sněhu připomínaly spíše vánoce. Eliška nazula opět lyže a vyrazila asi již naposledy v této zimě sjet několik jízd na Monínec. Moc dlouho jí to nebavilo, tedy jsme dopolední výlet zakončili malou koulovačkou.

Společně jsme také oslavili 80. narozeniny prababičky ze Štilečku, kde se sešla všechna vnoučata i pravnoučata. Připojujeme fotku prababičky s holkami a Péťou.

26. březen byl pro Lenku dnem plným nových událostí. Poprvé použila jako toaletu nočník, ne plínku! A podařilo se. A večer si tento den poprvé za pomoci tatínka vyčistila svých 6 zubů. Při této činnosti se tvářila zpočátku dost překvapeně a vůbec se jí nelíbilo vyplachování ústní dutiny, tuto techniku zatím opravdu nezvládá. Eliška tuto středu zakončila pádem z jezdící židle, na které stání má zakázáno a několikrát denně je jí zákaz opakován. Doufejme, že monokl na oku a odřená tvář, s čímž nastoupila další den do školky, jí poučí a bude se snažit radám a příkazům rodičů poslouchat. Také by už mohlo skončit období já chci nebo pro změnu já nechci či nech mě bejt.

Poslední březnový víkend sluníčko ukázalo po delší době svoji sílu a užili jsme si jarního slunečného víkendu. Lenička většina času však strávila doma, opět má rýmu a kašel. Začala trénovat lezení do schodů, bez problémů se vyšplhá do patra ke strejdovi Pavlovi na návštěvu. Také začala své nožičky učit dělat kroky za dětským kočárem, který už sama utlačí. Eliška se s tatínkem venku věnovala jízdě na kole, ale již bez pomocných koleček. K překvapení všech jí to šlo bez větších problémů. Tak máme doma malou opravdivou cyklistku.

Předčasná byla radost ze zažehnaných nemocí. Poslední březnový víkend Lenka i Eliška pokašlávaly a posmrkávaly. Tak jsme raději v pondělí odpoledne navštívily paní doktorku, která nás pro jistotu poslala s Leničkou na ušní. Tam paní doktorka levé ouško píchla a pravé, že se uvidím ve středu. Antibiotika zatím nedostala, jen do každého ouška jiné kapičky. Středeční kontrola byla rychlou událostí – obě ouška v pořádku. Jen jsme zjistili, že za teploty také mohly zoubky – čtyřky dole a dvojka vlevo dole se snaží vydrat ven z dásniček.

Číslo 21 bude Lenku provázet celým jejím životem. Nejen, že se 21. narodila, ale i 21. února oslavila svůj první svátek. Je jí 8 měsíců. K svátku dostala spoustu dárků, ale nejvíce radosti jí udělalo trhání papírů a šmodrchání mašliček.

Na 8 měsíční kontrole váha ukázala 7,45 kg, což je přírůstek 0,5 kg/měsíc a lze ho označit za rekord. Měří 69 cm, za měsíc více o 1 cm. Stále jí však neopouští rýma. Tak jsme ještě jednou absolvovali výtěry nosu a krku. Výtěry absolvovala i Eliška. Musím jí pochválit, bylo to bez jediného pípnutí. Obě mají ve svých malých tělíčkách spoustu ohavných koků a jiných nemilých a nehezkých příšerek; Lenka má navíc pneumokoka a Eliška angínového streptokoka. Tak obě dostaly antibitika, jak říká Eliška, a každých 12 hodin si užívají jahodové chuti bílé suspenze.

Ve školce si Eliška koncem února užila školkového karnevalu, kam šla rovnou z domova za ledního medvídka. Ještě se stihla s dětmi naučit základy dopravní výchovy a při cestách autem nás kontroluje, zda dodržujeme dopravní značky. Březnové dny užívá díky léčení s malým lezíkem doma, za dohledu tety hlídací či maminky. Lezíkem lze od 3. března nazývat Lenku. Na 100% pochopila, proč má kolínka (teď už plná malinkatých mozůlků a modřinek) a po bytě se pohybuje neuvěřitelnou rychlostí, především k věcem, ke kterým nesmí. Už jsme s Eliškou přestěhovaly hry do vyšších polic kam Lenka zatím nedosáhne. Nemůžeme riskovat, že nějakou malou část bude chtít ochutnat.

Lenka ihned po zvládnutí techniky lezení objevila, že velkou legrací je postavit se a pustit. Když se jí malý časový okamžik podaří tuto polohu ustát, objeví se jí na tváři úsměv, při kterém hrdě ukazuje všech 6 zubů.

Díky pohybu jsme se dopracovali k novému režimu spánku. Přes den spí Lenka 2x denně, někdy jí stačí půlhodinka dopoledne a hodinka odpoledne. Večer už zrušila svých dvacet po kaši a místo toho objevuje taje obývacího pokoje s tatínkem u televize. Po deváté hodině se jí maminka snaží uspat. Slovo uspat v tomto případě znamená nakojení, několik desítek minut chytání pohybově nadaného kojence po posteli a následné pokusy o uložení do klidové polohy obvykle doprovázené nespokojeným ječení z omezení pohybu. Pak to znamená nekonečné minuty hlazení a občasné broukání písniček. Po usnutí pak Lenka konečně spinká až do ranních hodin s několika přestávkami (3 až 6) na kojení. Maminka si přeje, aby se konečně vyplnila odpověď paní doktorky, která na otázku "Kdy to dítě začne konečně spát?" odvětila: "Nezačala spát po šestinedělí, ani ve třech měsících, také půl rok nám nepomohl, snad se to podaří v roce jejího života."

Angínový streptokok, pneumokok a ostatní koky antibiotikům neodolaly. Opětovné výtěry ukázaly, že jsou holky v pořádku. Lenka ještě navíc absolvovala odběr krve, také v pořádku. Lenka již obdržela první dávku očkování proti pneumokokovi. Jediné, co ještě Lenka musela zvládnout, byly kvasinky v pusince, které se vytvořily díky předchozímu braní antibiotik.Eliška posnídá každé pondělí, středu a pátek pilulku z kůry pro posílení imunity, aby hnedka zase nepřinesla nějakou kokovou nestvůrku ze školky.

Lenku již neuspokojuje lezení, nejzajímavější sportovní aktivitou je stání u všeho a všude. Tak máme doma malého stojícího trpaslíka, kterému jsme již koupili první botičky, ale na nožičkách se jí zatím nelíbí.

V pondělí dopoledne přijel Péťa s babičkou do Prahy. Odpoledne jsme absolvovali zubní kontrolu. Eliška mohla za odměnu slízat celou točenou zmrzlinu, protože u paní zubařky ani nezaplakala a nechala si bez problémů prohlédnout zoubky. Více péče ze stran zubařky nebylo třeba, protože Eliška si zoubky pravidelně čistí a snaží se omezit sladkosti na minimum. Zuby má všechny zdravé.

Po kontrole jsme si šli i s Péťou prohlédnout Národní muzeum na Václavském náměstí; samozřejmě, nejzajímavější byla sekce s vycpanými zvířaty.

Ve školce si Eliška vyslechla vyprávění o Africe a největším zážitkem byla možnost vyzkoušet si různé hudební nástroje, na které se v Africe hraje. Hlavně na velký buben. Ve školce také společně oslavili 4. narozeniny Martina a Eliška se už nemůže dočkat, kdy i ona bude moci ukazovat na prstíkách, že už jí jsou 4.

Ve středu Lenka absolvovala kontrolní výtěr nosu. Páteční výsledky nepřinesly nic povzbudivého, školkový zvěřinec se neodstěhoval. Bylo doporučeno, aby Eliška omezila návštěvu školky do Lenčina uzdravení. Zatím je doma, protože i ona chytla virózu a všichni si užíváme plného nosu spojeného s kašlem. Na kontrole u paní doktorky jsme také konzultovali sobotní návštěvu pohotovosti. Lence bylo uděláno vyšetření CRP (v mezích). Nakonec jsme se shodli, že průjem a teploty budou průvodním znakem růstu zubů. Lence jsem totiž našla náznaky prořezávání jedniček a dvojek nahoře.

Lenička se kromě zdokonalování plazení dozadu snaží vyšplhat všude a po všem a postavit se na ještě vratké nožky. Pokud se jí to podaří, pak se jí na ústech objeví krásný úsměv. Vypadá pak jak malý usměvavý trpaslíček. No a tenhle trpaslíček se už snaží lézt i dopředu, ale stále je to velká námaha, jeden či dva lezy dopředu se občas podaří, ale ještě to není ono. S oblibou a často ukazuje, jak je veliká, umí i na požádání krásně zamávat a občas se jí podaří i paci, paci, pacičky.

Hned po lékařském vyšetření jsme zabalili holky i s maskou ledního medvěda a odjeli k babičce a dědovi do Dvorů. Eliška měla radost z opětovného setkání s Péťou, který zde začal trávit jarní prázdniny. V neděli se oba převlékli za masky, Eliška za ledního medvídka a Péťa za budík, a vyrazili na taneční rej.

Eliška v kategorii malých masek obsadila krásné třetí místo a o ocenění ve formě sladkostí se rozdělila i s babičkou z Prahy, která jí masku ušila z maminčina starého kožíšku. Také si oba přinesli spoustu hraček, sladkostí a ostatních drobností z dětské tomboly. Eliška měla plnou tašku perníčků, kde nechyběl ani pejsek a medvídek, které odnesla hned v pondělí do školky, aby se rozdělila s ostatními dětmi.

Už teď se Eliška těší, jak půjde na karneval školkový. Lenka účast na svém prvním karnevalu odložila díky nemoci na příští rok.